Zázraky se občas dějí i v útulkařině .
Jenda se v téměř 15 letech už dá bez urážky nazvat kmetíkem. Neni ani zrovna zdravý (špatný játra a štítná žláza) a péče o něj není levná záležitost. Ani jedno z toho jsem nepovažovala za úplnou překážku k šanci na domov, i to už jsme párkrát zažili. Ale co jsem myslela, že mu šanci úplně zmaří, je zlozvyk vykonávat potřebu doma bez ohledu na volný přístup ven (není to nemocí ani demencí). A že jsme si s tím u nás užili, zkoušeli jsme kde co od venčení každou hodinu, odměny, podložky. NIC. Tak jsme se smířili s tím, že to spolu doklepeme tak, jak to je, protože ho máme rádi a po letech samoty v holým kotci, než k nám přišel, jsme mu byli odhodlaní dát mu u nás kvalitní život v teple s veškerou péčí bez ohledu na tuhle "srandu"
A pak přišel zázrak. Ozvala se správná panička se zkušenostmi s péčí o staroušky a zároveň zodpovědným, racionálním přístupem i skvělými podmínkami. Za dobu delší zkušební dočasky panička uzpůsobila domov tak, aby soužití s Jeníkem bylo co nejkomfortnější pro všechny zúčastněné od impregnace na plovoučku po další úpravy doma a přístup na zahrádku, kde poctivě trénují čůrání "na povel". I když jisté dílčí úspěchy se dostavily, k ideálu v tomhle směru je daleko. Přesto je pro paničku Jenda ideál tak, jak je - věčně vytlemený, vítající, pelíšky stěhující, vtipný rarach, kterého už by se nevzdala. A tak i tenhle neudatelný pes má nakonec své NEJ doma ! Domov sdílí ještě s další adoptovanou fenkou, kterou nabíjí svou neutuchající energií :). Takže luxusní happy ending !