MAGNETORECEPCE

**

Klidná procházka lesem se náhle změní v malé drama, když psí miláček
"chytne stopu" zvěře a zmizí v hloubi lesa. Majitelé loveckých, ale i
ne-loveckých psů, tuto situaci dobře znají. Není však proč se bát,
lovečtí psi totiž disponují skvělým orientačním smyslem. Překvapivě
spolehlivě tento smysl funguje i ve zcela neznámém prostředí, kde psi
nikdy předtím nebyli, což by u člověka jisto jistě vyvolalo potřebu
vytáhnout z kapsy mapu a kompas.

Orientační schopnosti zvířat jsou doslova magické. Bez mapy a kompasu
dokážou cestovat na druhý konec zeměkoule, aby se za několik měsíců
vrátila bez bloudění zpět na své domovské místo. Lze téměř bezchybnou
navigaci vysvětlit pouze použitím běžných smyslů? Jak zvířata řeší
navigaci za tmy, mlhy či situace, kdy se dostanou na zcela neznámé
místo? Na pravděpodobné zapojení smyslu, který byl nám lidem odepřen,
vědci upozorňují již delší dobu. Mohla by magnetorecepce (tj.
schopnost vnímat magnetické pole Země) vysvětlovat skvělé orientační
schopnosti zvířat? U psa domácího byla schopnost vnímat magnetické
pole Země opakovaně potvrzena teprve během posledních několika let. Je
možné, že tato schopnost stojí i za neuvěřitelnými navigačními
schopnosti psů, které dobře známe například z příběhu o putování kolie
Lassie? Tým vědců z České zemědělské univerzity v Praze se proto
rozhodl, že se na tajemství psí navigace podívá podrobněji a jejich
zjištění právě teď vychází v renomovaném vědeckém časopisu eLife.

Vědci využili vrozeného chování některých plemen loveckých psů, kteří
jsou po generace šlechtěni k tomu, najít a hlasitě sledovat stopu
zvěře a následně, po ukončení práce, se spontánně vrátit zpět ke svému
majiteli. "Během této činnosti se psi mohou dostat až do vzdálenosti
několika kilometrů od majitele, a přesto nemají problém, aniž by je
majitel musel přivolávat, ho v nepřehledném lesním terénu opět najít,"
vysvětluje inženýrka Kateřina Benediktová z Fakulty lesnické a
dřevařské ČZU v Praze.

27 loveckých psů (převážně jezevčíků a teriérů) vědci vybavili GPS
obojky a minikamerami a více než 3 roky sledovali, jakým způsobem se
psi (po ukončení sledování stopy zvěře) vraceli zpět k majiteli.
Vyhodnocením 622 návratů zjistili, že psi se k majitelům vraceli dvěma
odlišnými způsoby. Prvním byl návrat po vlastní stopě ("Tracking"),
jako druhý způsob psi využívali návrat zkratkou, tedy zcela novou
trasou, často terénem, kde nikdy předtím nebyli ("Scouting"). Přičemž
většina psů využívala v různém poměru oba dva způsoby návratu.

"Porovnání těchto dvou způsobů přineslo překvapivá a nečekaná
zjištění. Zatímco během použití Trackingu psi nevykazovali žádné
zvláštní chování, zcela opačná situace nastala při použití Scoutingu,"
objasňuje profesor Hynek Burda z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v
Praze. Nejen, že psi byli schopni se při použití Scoutingu vracet k
majiteli rychleji, nejspíše proto, že se nezdržovali sledováním své
vlastní stopy, ale projevilo se u nich i nikdy dříve nepopsané
chování, které naši vědci pojmenovali "kompasový běh". Konkrétně, psi
vracející se Scoutingem, začínali ve většině případů svůj návrat
krátkým během podél severojižní magnetické osy, tedy jakýmsi "během
podle kompasu". Vědci se domnívají, že toto chování pravděpodobně
pomáhá se zarovnáním mentální mapy prostředí podle magnetického
kompasu a tím k nastavení správného směru k majiteli. Protože teprve
po tomto kompasovém běhu se psi začali stáčet směrem, kde na ně čekal
majitel. Ukázalo se, že toto chování není samoúčelné, ale přináší psům
i jisté výhody. Použití tohoto kompasového běhu výrazně zvyšovalo
efektivitu návratu. Psi byli schopni se k majiteli vracet přímější, a
tudíž kratší cestou, čímž šetřili čas a energii potřebnou k návratu.
Toto chování nebylo ovlivněno plemenem, pohlavím, ale ani velikostí
psa, čímž lze vyloučit vizuální orientaci, které navíc bránila hustá
lesní vegetace. Vliv neměla ani poloha slunce či směr větru. Vědci tak
došli k vysoce pravděpodobnému závěru, že psi dokážou během navigace
efektivně a flexibilně využívat magnetické pole Země prostřednictvím
svého magnetického smyslu, jehož existence byla u psů potvrzena teprve
v nedávné době.

Majitelé loveckých psů vědí o vynikajících navigačních schopnostech
svých čtyřnohých kamarádů, ale teprve teď mohou s překvapením spatřit,
jaká tajemství před nimi jejich psí společníci skrývali. Ve vědecké
komunitě se jedná o převratný objev, neboť fungování magnetického
smyslu živočichů není dosud plně pochopeno. Poznatek, že magnetické
pole může poskytovat psům a obecně savcům univerzální zdroj informací
potřebný pro navigaci na dlouhé vzdálenosti, posouvá výzkum
magnetorecepce savců novým směrem.