DOBRÁ VOLBA aneb CO ZVÁŽIT PŘI VÝBĚRU PSA

Mnozí majitelé se nad plemenem či temperamentem vybraného psa často příliš nezamýšlejí, nezřídka hlavní roli hraje vzhled (pes se nám prostě líbí) nebo velikost (chceme malého pejska do bytu nebo naopak velkého na hlídání). 

Každý pes, bez oheldu na velikost či vzhled, má ale svůj temperament a také typické vlastnosti, které k danému plemenu (u kříženců plemenům) patří. A pokud si zájemci dopředu o těchto věcech nic nezjistí, velmi rychle se z příjemné představy šťastného soužití může stát nespokojenost či noční můra (př. malý pes se překvapivě stává dominantntním tyranem domácnosti nebo demoluje byt z nedostatku vybitá energie anebo naopak velký pes, který měl sloužit jako neohroežený hlídač, vyroste v líného, přátelského obříka). 

Nenechte se mýlit, výchovou základní vlastnosti a temperament psa nezměníte (důslednou výchovou se dají částečně upravit či kontrolovat některé konkrétní projevy, ale nezměníte osobnost a temperament psa jako takové, tzn. z border kolie zkrátka líný gaučový povaleč nebude i přes důslednou snahu majitele). Je proto důležité si o plemenu zjistit maximum (např. na informačních stránkách o plemenech psů - př. https://www.svetpejsku.cz/plemena/az-plemena, https://www.rozhlas.cz/atlaspsu/rejstrik?letter=A, https://www.pejskar.cz/plemena-psu/ nebo od zkušených majitelů). 

ČLÁNEK "PROBLÉMOVÝ PES SNADNO A RYCHLE" 

zajímavý článek od Pavla Bradáče (https://www.skola.kynolog.cz/), který má s řešením nastalých problémů bohaté zkušenosti. 

/článek vyšel v Haf & Mňau č. 2/2013/

Když se zamyslím (v souladu s názvem tohoto seriálu) nad tím, jak snadno a rychle získat problémového psa, tak na počátku bývá chyba už při samotném jeho pořízení. Ať už špatnou volbou plemene nebo nevhodným výběrem konkrétního psa či fenky.

Já mám osobně rád všechny psy, nedělám rozdíly mezi tím, jestli má pes průkaz původu, je od množitele či z útulku. Moje rady vycházejí z mých zkušeností z práce se stovkami psů, kteří ne vždy splňují představy svých majitelů a mají budoucím majitelům pomoci snížit riziko komplikací a problému z toho, že si vybral psa, který se nehodí k jeho životnímu stylu, který potřebuje více času či jiný přístup k výchově, anebo mají jiný podobný problém. Proto také nechci v tomto článku uvádět konkrétní plemena, každé plemeno bylo vytvořeno pro konkrétní účel, který s sebou obvykle nese i negativní vlastnosti, a nechci nějaké plemeno poškodit, ale hlavně pomoci vytvořit vhodnější týmy (pes + jeho člověk).

Výběr není jednoduchý
Už sama volba vhodného plemene či konkrétního psa či feny není vždy jednoduchá. Podle psích atlasů je každý pes vhodný pro každého a podobný názor mají obvykle chovatelé jednotlivých plemen. Chovatelé většinou nemají možnost porovnání jednotlivých plemen mezi sebou, vidí jen to své plemeno a často jsou také smíření i s jeho negativními vlastnostmi. V ideálním případě by vám s výběrem měl pomoci někdo, kdo má zkušenosti s co nejvíce plemeny, dokáže posoudit jejich rozdíly, jejich nároky a také určitou kompatibilitu s vaším životním stylem.

Před volbou plemene zvažte, jaký máte životní styl a jaké aktivity se psem plánujete, kolik času mu chcete denně věnovat a také je dobré zvážit finanční možnosti – náklady na chov psa jsou přímo úměrné jeho hmotnosti, a to nejen pokud jde o krmení, ale i veterinární léčiva se dávkují a účtují podle hmotnosti.

Vybrat správné plemeno je nelehký úkol, informací je mnoho a často si protiřečí. Nejdůležitější jsou asi tři důležité vlastnosti, kterými se jednotlivá plemena liší, a těmi jsou temperament, tvrdohlavost (snaha prosazovat si svou) a důvěřivost vůči cizím lidem a psům. A popisy plemen jak už v atlasech psů tak i na internetu obvykle schovávají záludnosti, snaží se zalíbit co nejvíce lidem a zakrýt vlastnosti, které mohou být pro někoho výhodou a pro jiného naopak nevýhodou.

Temperament
Jiným slovem možná divokost je to, čím se asi psi liší nejvíce. Sice se v knihách píše, že pes může spát až 22 hodin, ale to rozhodně pro některá plemena či jedince neplatí. Jsou i takoví psi, kteří spát nepotřebují skoro vůbec. Temperamentem se jednotlivá plemena a psi liší možná nejvíce. Zájemci často volí psy temperamentní, s vlohami pro sporty a výcvik, často na základě toho, že viděli sportovně úspěšné psy stejného plemene. Ano, často jsou tito psi úspěšní ve sportech, ale někdy za jakou cenu? Pokud si pořídíte aktivního psa, počítejte s tím, že to množství energie, kterou tito psi mají, budete muset nějakým způsobem denně řešit. A pokud to nezvládnete, to znamená správným způsobem psa neunavíte (tedy psychicky – kdo se snaží psa unavit fyzicky, tak psovi paradoxně posiluje kondici, a pes má potom ještě víc energie), potom si pes najde způsob sám. Někdy může jít o devastační chování, ať už v podobě nežádoucího zahradničení či údržby bytu, dále též hodiny zpěvu, za které vám sousedi nepoděkují, anebo si udělá hračku z vás. Ovčácká plemena pak pasou třeba auta nebo děti. Jedna z našich trenérek například musela denně každý večer učit svou fenku jeden cvik, aby spala déle než do půl třetí... 
V popisech plemen proto pečlivě zvažujte, zda slova „neúnavný“, „vytrvalý“, „houževnatý“ a podobně neznamenají také „neunavitelný“, „otravný“, nebo „neklidný“. A také pečlivě zvažte, zda máte dostatek času a energie na denní aktivní práci se psem.

Tvrdohlavost
Průbojnost při prosazování vlastní vůle, někdy též zvaná „dominance“, se také u psů a plemen velmi různí. Někteří psi se velmi snadno dokáží přizpůsobit, snadno se podřídí a dají se velmi snadno cvičit. Jiní, zejména teriéři a jim podobní, mají sklony si vymýšlet a realizovat své chování velmi samostatně, protože byla určena pro samostatnou práci, nejčastěji při lovu nebo při ochraně. Někomu takto samostatný pes nevadí, bere to jako součást povahy a zkušenější majitelé obvykle vědí do čeho jdou. Nezkušenému majiteli může samostatný pes nadělat plno vrásek na čele. A nezáleží to na velikosti, často čím menší tím více tvrdohlaví někteří pejsci jsou.

Důvěřivost
Důvěřivost či nedůvěřivost vůči cizím lidem, psům, případně i neznámým situacím či předmětům je dalším důležitým povahovým prvkem, který je potřeba při rozhodování zvážit. Některá plemena byla vytvořena pro obranu a ochranu (například stád ovcí), hlídání, práci u policie či přímo jako zbraň. Tito psi a feny mají sníženou důvěřivost vůči cizím a znamená to, že na ně mohou být i více či méně agresivní. Tyto vlastnosti bývají popsány v popise plemen často velmi eufemisticky od „nedůvěřivý k cizím“, „oddaný svému pánovi“ přes „spolehlivý hlídací pes“ nebo „ochránce rodiny“ až po „v případě ohrožení vás bude nekompromisně bránit“. Všechny tyto věty působí velmi příjemným dojmem. Kdo z nás by nechtěl psa, který ho bude chránit a bránit. Rubem těchto vlastností často je, že hlídají někdy „tak nějak příliš“. Pokud je to pes vázaný na jednu rodinu, obvykle bere jako vlastní pouze ty, kteří s ním žijí prvních šest měsíců až rok ve společné smečce (domácnosti), a každý jiný člověk nebo pes je vetřelec. Pes je schopen napadnout či hrozit i vlastní rodině, pokud nežije ve stejném domě. Než si tedy pořídíte „spolehlivého hlídače“, zamyslete se nad tím, zda opravdu chcete psa, který možná nebude bez správné a důsledné výchovy schopen být s ostatními psy či lidmi, nepustí nikoho cizího do vašeho domu, a cizí jsou pro něj všichni včetně vaší nové přítelkyně.

Speciální vlohy 
Také mohou být problémem, pokud s nimi nepočítáte. Například slídiči dokážou z ničeho nic začít slídit po kořisti a vy si pak můžete počkat nějakou tu hodinku než je to přejde. Nejen lovecké vlohy mohou udělat z vaší kočky vítanou kořist, nebo způsobí, že vycházky budete prožívat v napětí kde nějaká kořist vyběhne. Také vlohy pro vodní práce mohou znamenat, že se vám nikdy nepodaří dojít domů se suchým psem, vlohy pro tažné práce mohou znamenat i potřebu naběhat desítek kilometrů týdně a podobně.

Ony atlasy psích plemen a případně jejich popisy někdy uvádějí realitu velmi skrytě. Jedno z mých oblíbených plemen má například v popisu: „Je to veselý lovecký pes, jehož základním úkolem je lovit především... (to by už bylo příliš konkrétní). Je smělý, s ohromnou aktivitou, životní sílou a odhodláním. Je pohotový, inteligentní a velmi temperamentní. Je také přívětivý a čilý, bez náznaku útoku či bázlivosti.“
Takového psa bych si na základě tohoto popisu hned vybral, navíc je to plemeno které patří k velmi oblíbeným. Rovněž ale patří k častým návštěvníkům mých kurzů pro problémové psy i protiútěkářských a antiloveckých kurzů. Právě pro své vlastnosti, tedy jejich rub! Když se nad popisem zamyslíme, pokud má pes základní životní úkol (samostatně) lovit, potom bude mít potřebu lovit skoro cokoli uvidí nebo hlavně ucítí. A protože je lovecké chování samopotvrzovací, tedy čím více ho pes zažije, tím větší má chuť ho dělat, jsou tito psi vyhlášení útěkáři. Velmi temperamentní také může znamenat, že potřebuje ohromné množství aktivit, aby tuto svoji aktivitu nepřesměroval do nějaké nepříjemné formy.

Jak na to
Kde tedy můžete získat ty správné informace? Velmi jednostranně bývají obvykle zaměření chovatelé jednoho plemene. Na problémy si zvykli a už je ani nevidí, či je berou jako normální součást „těch svých“ psů, a nemají možnost porovnání. Sám vím, jak jsem byl někdy překvapen, když jsem před lety začal cvičit s jinými psy než s novofundlanďany, jak bylo vše jiné, jak jsem musel vymýšlet nové postupy a jiné motivace a jak se také někdy muselo vše urychlit. Pokud to není ve vodě, není těžké být rychlejší než novofundlanďan, ale je často těžké být o krok napřed před borderkou. Snažte se vždy ptát co nejširšího okruhu lidí, nejlépe těch, kteří mají zkušenosti s mnoha plemeny a s více jedinci konkrétního plemene, protože někdy se více liší dva psi jednoho plemene než dva psi dvou různých plemen, a radu hledejte i u toho, kdo má psy na něco víc, než jen na chov či ozdobu.

To je baset? Ne, jack russel!
Na téma pes s průkazem původu či bez něj toho bylo napsáno už spoustu. Můj názor je, a zkušenosti s problémovými psy to čím dále potvrzují, že „čistokrevný“ pes bez PP často čistokrevný není, a tvrzení chovatele o tom, proč nemají čistokrevní rodiče papíry, jsou často jen zakrýváním faktu, že by rodiče z nejrůznějších důvodů (ať už kvůli problémové povaze či kvůli zdravotním problémům) nemohli být zařazeni do chovu. Berete-li si psa bez PP, nikdy nevíte co dostanete. Jednou jsem na přednášce majitelům pejska řekl: „jé vendésský baset tu už dlouho nebyl“, a oni mi odpověděli že je to jack russel teriér bez PP! Rozdíl mezi oběma plemeny je dosti značný... Stejně jako s námi kdysi jezdil plavat novofundlanďan, kterého si jeho majitel koupil jako čistokrevného německého ovčáka také bez PP. Plno problémů, ať už zdravotních či povahových se také dědí ob generaci, takže pokud neznáte dědečka, tak nevíte, proč se co stalo. A pokud se ve štěňatech potká bázlivý pes s průbojnou fenkou, pak máte na problémy zaděláno.

A pokud si vezmete psa z množírny, tak tím rovnou (jistě nechtěně) podpoříte někoho, kdo psy týrá a trápí, nedodržuje pravidla (např. o počtech vrhů jedné feny). O vycházkách se obvykle „strojům na štěňata“ ani nezdá, stejně jako o kvalitní potravě či zdravotní péči, někdy i o základní čistotě a hygieně. Je pravděpodobné, že štěňata nedostala v tom nedůležitějším období to co měla a tím mají zaděláno na problémy na celý život. Někdy stačí k problémům málo. Jezdí k nám už od štěněte fenka minibulíka, a asi v sedmi měsících jejího věku přišla panička s tím, že si fenka někdy příliš hlídá jídlo, ať už v misce nebo i pamlsky. Vím že nic nezanedbali, a tak jsme hledali příčinu. A našli jsem v podstatě drobnost, ale pro fenku důležitou. Když byla štěňata v chovatelské stanici, krmil je chovatel nikoli z osmi malých, ale z jedné velké misky. A protože fenka nebyla tak průbojná jako ostatní, tak zůstala občas hlady, a proto dávala potravě větší důležitost než psi, kteří v takto malém věku podobný nedostatek nezažili.

Určitě neodsuzuji nikoho, že si vzal psa bez průkazu původu, z množírny či od souseda. Všichni psi jsou úžasní, všichni máme své psy rádi a snažíme se pro ně dělat maximum. Rád pomáhám všem, nesoudím nikoho za chyby, které udělal – došlo k nim obvykle v dobré víře a často na základě „univerzálních dobrých rad“. 

Pokud si chcete vzít psa bez PP, tak si jej prosím vezměte z útulku. Tam obvykle víte do čeho jdete, navíc vám obvykle zkušení zaměstnanci pomohou vybrat toho pravého psa pro vás. Psy tam obvykle nějakou dobu mají, pracují s nimi a znají jejich povahy. A budete mít dobrý pocit že jste zachránili jednoho úžasného živého tvora. Sám jsem si to zažil, a vždycky mám dobrý pocit z našeho „slepýška“, jak říkáme slepému fundlákovi, které jsme si dovezli v jeho osmi letech. Původní majitelé ho chtěli nechat uspat, protože už nebyl vhodný pro děti na hraní. Ale to je už jiný příběh...

Výběr vhodné chovatelské stanice je na samostatný článek, není rozdílu mezi velkou a malou chovatelskou stanicí. Velké produkují hodně štěňat, malé sice mají jen několik vrhů, ale dají jim někdy daleko více péče. Co by štěně mělo zažít v chovatelské stanici je také na dlouhý seznam. Určitě by v chovatelské stanici měla proběhnout už základní socializace, štěňata by se měla seznamovat s cizími psy, s cizími lidmi, měla by mít hernu s různými překážkami, nejistými povrchy a podobně. A ty nejlepší chovatelské stanice už od třetího do čtrnáctého dne věku vychovávají štěňata tzv. protistresovým programem.

Jméno znamená odměnu
Jeden tip nakonec: Psí jméno je pro psa jen zvuk se speciálním významem. A ten význam tomu zvuku dáváte vy. Nepoužívejte proto jméno jako trest, jako výhrůžku a podobně, snažte se mu dávat pouze pozitivní význam. Negativním používáním si kazíte porozumění a pochopení vaším psem.